Vodní hamr Dobřív
V Dobřívě u Rokycan můžete navštívit jednu z nejzajímavějších technických památek v západních Čechách. U říčky Klabavy zde byl v 16. století vystavěn vodní hamr. V českých zemích bylo typické využívání síly vodních toků v mlýnech a později v elektrárnách, ale co proboha může být vodní hamr? Jedná se o kovací stroj, který se v našich končinách začal objevovat ve 14. století.
Vodní hamr v Dobřívě je unikátní a dosud funkční technickou památkou. Jeho vybavení pochází z 19. století. Během své historie zažil vyplenění Švédy i řadu požárů. Zděnou se jeho budova stala až v 18. století. Roku 1963 byl zahrnut mezi státem chráněné technické památky a od roku 1971 jej spravuje rokycanské Muzeum Dr. Bohuslava Horáka.
V dobřívském hamru tak dnes uvidíte živou expozici kovářského řemesla, včetně ukázek kovářské práce či překování a přeostření ručního nářadí. Zároveň zde můžete projít „zrychleným kurzem“ kovářského řemesla, po jehož absolvování dokonce dostanete „výuční list“. Vždy třetí sobotu v květnu se zde koná tradiční Hamernický den, akce spojená se soutěží pro kovářské učně a studenty středních škol „Dobřívský cvoček“.
Hamr najdete v Dobřívě snadno. Od návsi k němu vedou ukazatele. Jeho budova stojí pod hrází Huťského rybníka, v místech, kde do obce vtéká Klabava. Přímo kolem hamru vede dálková cyklotrasa číslo 3. Motorový dopravní prostředek můžete nechat zaparkovaný v uličce vedoucí podél Klabavy.
Od roku 2017 prochází tato významná technická památka celkovou revitalizací. Ta by měla být ukončena v závěru roku 2019, ale pro případ, že by se rekonstrukce protáhla, je vhodné sledovat přímo stránky Muzea Dr. Bohuslava Horáka.
Bezbariérový Vodní hamr Dobřív má otevřeno od dubna do října vždy od úterý do neděle od 9 do 17 hodin. Prohlídky začínají každou celou hodinu, ta poslední tedy v 16 hodin. Základní vstupné činí 60,- Kč. Děti, senioři a studenti odejdou lehčí o 30,- Kč. Rodinné vstupné pro dva dospělé a dvě děti vyjde na 130,- Kč.
Aktuální dění na hamru můžete sledovat na jeho facebookovém profilu či webových stránkách.
Za spolupráci na textu a zapůjčení fotografií děkujeme paní Wenigové a Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech.