Na kole přes největší lákadla Středních Brd (46 km)

Jedny z největších lákadel vloni otevřených Středních Brd jsou jistě Padrťské rybníky, vrchol Praha s meteorologickým radarem, lovecký zámeček Tři Trubky, bývalá vesnice a následně pěchotní střelnice Kolvín a například nejvyšší vrchol Brd – Tok. Všechna tahle místa navštívíme dnešním 46 kilometrů dlouhým cyklovýletem po převážně zpevněných cestách. Brdy nejsou Alpy, takže i tahle štreka znamená jen necelých 900 nastoupaných metrů. S těmi v nohách obkroužíme dočasně nepřístupnou zónu v jádru CHKO Brdy.

Ideálním výchozím místem jsou Strašice. Kousek před zákazem vjezdu do Chráněné krajinné oblasti je od roku 2018 vybudováno záchytné parkoviště, místo pro auto ale jistě najdete i v areálu bývalých kasáren nebo u starého koupaliště pod nimi. Říčka Klabava (Padrťský potok) nás tu uvítá a nakonec i sem zase zpátky dovede. Zde stojíme na nejníže položeném místě výletu, takže od začátku nás čeká dupání do pedálů. Největší lákadla Brd prostě nejsou zadarmo.

Kolem objektu Veolie vyrážíme do kopce směrem k Bahnům. Tato cesta je využívána k pohybu vojenské techniky při zdejším Dni pozemního vojska a je to na ní znát. Úzké pásy asfaltu uprostřed ale dávají tušit, že kdysi nebyla pouze kamenitá. U Předních Bahen se pod kola vrací asfalt a stoupání téměř až na Bílou skálu (614 m n. m.) je tak snesitelnější. Dále už se šlape snadněji. Přibližně po kilometru jsme na rozcestí. Lesní cesta Josefka vede doleva ke Třem Trubkám a Strašicím. To bychom toho ale moc neviděli. Lesní cesta Vlásenka doprava na Skořice vypadá jako lepší nápad. Příjemně se klikatí a její mírná stoupání i klesání jsou pohlazením po duši každého cykloturisty.

Dolejší Padrťský rybník

Dorážíme na rozcestí u Skořic. Vydáváme se doleva, do kopce směrem k Padrťským rybníkům. Projíždíme oblastí, která je podle map zakázaná. Louky v oblasti bývalé obce Kolvín totiž sloužily jako pěchotní střelnice. V terénu je však situace značena tak, že po asfaltce se pohybovat můžeme. Cesta mírně stoupá a poskytuje krásné výhledy směrem na jihozápad. Na obzoru se pne hřeben Šumavy. Pohled k východu je ale neméně zajímavý. K meteorologickému radaru na Praze se ale brzy dostaneme ještě podstatně blíže. Po přibližně kilometru odbočíme vpravo na lesní cestu Okrouhlickou, která nás dovede k Mariině skále a na cyklotrasu 2273. Po ní mírným klesáním dojedeme až na hráz Hořejšího Padrťského rybníka. Tady se vyplatí pokochat se výhledy na široko daleko největší vodní plochy, které do krajiny zapadají tak, jak jen rybníky zapadat můžou.

Po hrázi pokračujeme dále a chvíli se držíme modré turistické značky.  Ta na rozcestí U studánky odbočuje vpravo, ale my stoupáme dále rovně. Asfalt pod koly už od hráze není. Ačkoli jsme se dostali přes krátký úsek, kdy je třeba kolo vést, povrch cesty není nijak tragický a horší už nebude.

Křižujeme asfaltku od Padrtí do Bukové, a po několika desítkách metrů odbočujeme vlevo do kopce. Asfalt se tu střídá s kočičími hlavami. Po naší pravé ruce se nachází rozsáhlé prameniště Padrťského potoka, který už tady některé mapy nazývají Klabavou.

Radarová věž na Praze

Další odbočení nás čeká u křížku Na Rovinách. Stávala tu hájovna, ale dnes tu z ní najdete už pouze  vegetací porostlé základy a seník. Odbočujeme vpravo a brzy si všímáme žluté značky KČT, která přichází zprava. Ta nás dovede až na vrchol Prahy a odbočka z ní i na parádní vyhlídku. Druhou, Čákovu musíte chvíli hledat. Dovede vás k ní pěšina odbočující ze žluté turistické značky. Netoužíte-li ale po výhledech, vydejte se od Prahy po lesní cestě Tocké. Je pohodlnější a žlutá se s ní brzy zase spojí. Na rozcestí v sedle U svatého Jana odbočíme vlevo a Pražskou linkou klesáme podél Třítrubeckého potoka až k velkému rozcestí. Vlevo asfaltka klesá ke Třem Trubkám, ale my ještě nebyli na Toku, takže pěkně vzhůru a na horší povrch doprava.

Po dvou a půl kilometrech se před námi otevře malý palouček s rybníčkem. Do sedla hlavního brdského hřebenu je to ale ještě další kilometr. Následuje patnáct set metrů mírného klesání kolem studánky Nad Perkanskou, zatočení vlevo a další dupání do pedálů po lesní cestě Čihadelské.

Vyhlídka na Praze

Lesní cesta Dřevěnka už vede po horní části samotné nejvyšší hory Brd – Toku. Chata Carvánka s loukou a studnou je jedno z nejmalebnějších míst Brd. Na samotný vrchol Toku odtud musíte odbočit. Kóta leží sice v oblasti bývalé dopadové plochy, kam je podle map zakázaný vstup, cedule v terénu jej však po vyznačených cestách umožňují.

My už ale uhýbáme vlevo a pod koly drnčí žulové kostky lesní cesty Aliance. První rozcestí rovně, druhé vlevo a na křižovatce s traumabodem vpravo na cestu Klášterku. Krátký sjezd, rovně přes křižovatku U Vagonu a za plotem po naší pravé ruce tušíme tajemstvím opředené území využívané armádou. Jmenuje se to tu trefně U Němých.

Hlavní budova zámečku

Na loučce uhýbáme doprava a za chvilku už finálně klesáme k loveckému zámečku Tři Trubky. Určitě se tu vyplatí zastavit. I když je zámek (zatím, březen 2017) nepřístupný, pokochat se pohledem na starobylou stavbu s elektrárnou je prostě a jednoduše dobrý nápad.

Do Strašic už chybí pouze tři kilometry mírného klesání. U Zlámané lávky se připojuje modrá značka KČT a klikatící se Klabava/Padrťský potok nás provede i kolem armádního objektu Amerika. Strašice nás vítají starými řemeslnickými chalupami a nás těší, kolik brdských krás jsme dnes ze sedla viděli.