Na elektrokole z Rožmitálu pod Třemšínem na nejvyšší vrchol jižních Brd a zpět

Brdy většinou křižujeme na klasickém kole poháněném pouze lidskou silou. Nyní ale přišla nabídka od pana Václava Šustra a tu by byl hřích nevyužít. Pan Šustr totiž v Rožmitále pod Třemšínem provozuje půjčovnu elektrických kol. A podívat se na ty naše krásné hory ze sedla kola a ani se přitom tolik nenadřít je prostě výborný nápad.

Kaplička na Třemšíně

Půjčovnu nacházíme snadno. Sídlí v rodinném domku na kraji Rožmitálu. V jeho zahradě už na nás čekají dva električtí borci, kteří nás skoro sami chtějí dnes vytáhnout na Třemšín. Trekové a městské kolo. I když i to zvládne mnohem víc než dlažbu a asfalt. Pan majitel v několika málo větách vysvětlí funkce a obsluhu elektrokol a my vyrážíme na vyjížďku. V plánu máme za dopoledne vyšplhat přes Bezděkov pod Třemšínem na Třemšín a přes Hutě pod Třemšínem se vrátit zpět do Rožmitálu. Takže jedeme!

Od půjčovny elektrických kol klesáme z kopce k rožmitálskému autobusovému nádraží. Až u něj přichází na řadu první šlápnutí a zprvu zvláštní pocit elektrické asistence. Člověk jen trochu zabere a kolo okamžitě vystřelí vpřed. Malé leknutí rychle vystřídá pocit jistoty a snad až nadpozemské síly. A to mám na kole navolen jen druhý z pěti režimů intenzity pomoci elektromotoru.

Po kilometru, ještě v Rožmitále, křižujeme podbrdskou Sto devadesát jedničku a míříme po silnici na Bezděkov. Asfalt začíná pozvolna stoupat, a je tak čas pořádně se seznámit s tím, co moje treková obluda umí. Střídám režimy výkonu elektromotoru a chvílemi si připadám, že sedím spíše na motorce než na kole. Až je mi, jako nadšenému cyklistovi-klasikovi, trapně, jak snadno dosahuji a držím velmi solidní cestovní tempo. Když se podívám na displej, který ukazuje, že mi motor pomáhá třemi sty watty, pochopím obrovité výkony vrcholových cyklistů na Tour de France. Méně cyklistice nakloněná uživatelka druhého elektrobicyklu jedoucí za mnou na rozdíl od jiných vyjížděk nenadává, že jí to nejde, a za chvíli jsme tak v Bezděkově.

U místní autobusové zastávky se napojujeme na modrou značku KČT a stoupáme k Hradeckému hřebeni. Modrou však opustíme, když se vydá pryč ze zpevněné cesty. Tou dobou je již asfalt ten tam a povrch tvoří větší či menší štěrk, kameny a výmoly v nich. Trekové i městské elektrokolo obuté do hladkých plášťů se s tím ale pasují statečně. I když jim práci zkomplikoval včerejší déšť.

Elektrokola na Třemšíně

Brzy vystoupáme na hřeben a po krátkém sjezdu se napojujeme na žlutou trasu KČT. To už máme v nohách 7 kilometrů a více než 170 výškových metrů. Cítíme se však stejně čerstvě jako na začátku výletu. Pokračujeme dále. Žluté se dlouho nedržíme. Ta po několika stovkách metrů opět mizí na lesní pěšinu. Tam si s našimi koly netroufneme. Držíme se špatně, ale přeci jen zpevněné cesty, která nás po dalších třech kilometrech dovede znovu na asfalt – na zelenou trasu KČT pod Vlčí horu.

Následuje krátký sjezd a táhlé stoupání kolem tábora Na Dědku na Jilmý. Stále se držíme zelené, dovede nás až na Třemšín. Po šotolině se lehce prosmýkneme stoupáním se serpentinami pod kapličkou a už jsme u ní, jen pár set metrů pod vrcholem Třemšína. Poslední část výšlapu ale není zrovna pro kola. Sesedáme a máme vážně radost z tlačení těžkých elektrokol do kopce. Zbytečně. Červené tlačítko Boost dá kolu pokyn, aby se vlastní silou sápalo na nejvyšší vrchol jižních Brd. Chvílemi přemýšlím, jestli já více pomáhám kolu držením jej ve vzpřímené poloze, nebo kolo tažením mně.

Ale to už jsme na vrcholu. Kaplička na Třemšíně, loučka s místem pro občerstvení a výhled na Zelenou Horu. Patnáct kilometrů a čtyři sta nastoupaných metrů bych svým nohám nehádal.
Čeká nás ještě cesta zpět. Vracíme se ke kapličce pod vrcholem a klesáme po asfaltce po červené na Hutě pod Třemšínem. Tak rychle tam ale být nechceme. Na rozcestí Kobylí hlava odbočujeme vlevo a brdský hřeben překonáváme po šotolině ještě jednou. Pod tvrzištěm Hengst se napojujeme na žlutou a pod koly se znovu objevuje asfalt. U Roubenky pokračujeme rovně po proudu Skalice (Vlčavy). Tady elektropohon dávno nepomáhá. Za chvíli budeme v Hutích. Cesta se tu narovná a elektropomoc přijde opět vhod.

A jsme znovu na červené a tu až do Rožmitálu neopustíme. Chvíli vede po silnici, Na Korandách z ní však odbočí na „starou voltušskou“. Tady se kocháme pohledem na sever. Brdský hřeben končící věží na Praze je odsud vidět téměř celý. Než se stihneme dosyta vynadívat, jsme zpět v Rožmitále. Možná jsme měli posedět na některé z laviček, které tu na kochavce čekají. Projedeme alejí na hrázi Podzámeckého rybníka, podjedeme pod zámkem a profrčíme přes historické náměstí. Párkrát šlápnout do pedálů a jsme zpět před půjčovnou pana Šustra. Máme za sebou 28 kilometrů a přes 500 nastoupaných metrů. S elektrokolem se ale cítíme ani ne na třetinu.

Mapa výletu: https://mapy.cz/s/WnRX