Kosatec sibiřský (Iris sibirica)
Když se řekne kosatec, lidově mečík, většině lidí hned naskočí obrázek okraje rybníka, v jehož hladině se zrcadlí nádherné žluté květy. I Agatha Christie nechala Hercula Poirota pracovat právě s kosatcem této barvy. Když se ale řekne kosatec a Brdy, rázem je tu jiná barva. A za tou musíme trochu jinam.
Proslulý brdský druh kosatce nese druhové jméno sibiřský, i když by mu slušelo i třeba padrťský. To podle toho, kde najdete jeho snad největší populaci u nás. Roste ale třeba i na Hrachovišti nebo na Bahnech, kde kvete během června. Na padrťských pláních vydrží nejdéle, většinou až do prázdnin.
Všechny zmíněné brdské lokality kosatce sibiřského mají jedno společné – jde o sporadicky kosené vlhké louky. Přesně takové podmínky těmto rostlinám vyhovují a přesně to je také důvod, proč u nás patří mezi ohrožené druhy. Meliorace, vysušování a intenzivní využívání luk mu prostě nevyhovují.
Kromě Brd se s těmito rostlinami u nás setkáte spíše roztroušeně. Areál výskytu kosatce sibiřského je ale úctyhodný. Potkat ho můžete v mírném pásu Asie i Evropy. A v zahradách skoro po celém světě. Z původního divokého druhu byla totiž vyšlechtěna spousta kultivarů, třeba i bílé barvy. Vy, kdo kosatce na zahradách pěstujete, víte, že parádu udělají i na podzim a v zimě, kdy z trsů ční puklé suché tobolky dost zvláštního tvaru. Někdo je používá do suché vazby, nejvíc parády ale stejně udělají, když zůstanou na louce. Nakonec, tam dělají všechny květy nejvíc parády…