¨

Krásy západního Podbrdska ze sedla kola (52 km)

Západní úpatí Brd můžeme nazvat venkovem v tom nejlepším slova smyslu. Zdejší vesničky a malá města poskytují „kochačům“ stejné možnosti jako nevelké kopce, na nichž stále probíhá zemědělská činnost. Ta naopak umožňuje bohaté výhledy do okolí, v Brdech tolik vzácné. Když k tomu navíc přidáme řadu kulturních památek a dostatečné zázemí pro cykloturisty, je asi jasné, kam vás dnes pozveme na vyjížďku.

Jako ideální výchozí místo se jeví Mirošov. Dorazíte-li pod Brdy autem, můžete si vybírat dosyta. Brdský cyklobus vás zase doveze do Spáleného Poříčí. My ale volíme vlak a vystupujeme na zastávce Mirošov město. S nádražní budovou sousedí hradba zahrady místního zámku, který je tak první pamětihodností na trase. Obkroužíme jej a z náměstí vyrážíme po novém asfaltu cyklotrasy číslo 2154 na Skořice. Mírné stoupání se na okraji hlubokého brdského lesa zlomí a znovu stoupáme až od  Strnadova mlýna. To už se nad námi pne silueta skořického kostela sv. Václava, který tvoří dominantu této oblasti.

Stúpa osvícení nad Těnovicemi

Stúpa osvícení nad Těnovicemi

Ve Skořicích se vydáme po cyklotrase číslo 2147 nejdříve klesáním k potoku a pak táhlým stoupáním do Trokavce a odpočinkovou rovinkou do Vísek, na jejichž konci odbočujeme vpravo, opouštíme cyklotrasu a malebnou alejí klesáme ke Kornatickému potoku, který je evropsky významnou lokalitou. Do Lučiště zase stoupáme a již se nám otevírají první výhledy na kulturní brdskou a podbrdskou krajinu zejména jižním směrem. Cestou přes Záluží a Těnovice si jich užijeme dosyta. Snad nejpěknější je výhled od buddhistické stúpy nad Těnovicemi, ke které se vyplatí odbočit a vydupat ještě několik desítek metrů vzhůru.

Zámek ve Spáleném Poříčí - zadní strana

Zámek ve Spáleném Poříčí – zadní strana

Do Spáleného Poříčí už zase klesáme. Míjíme ještě Těnovické sady a po několika stovkách metrů nás vítá historické centrum městečka se starobylým špejcharem, zámkem, malebným náměstím a v neposlední řadě informačním centrem. Milovníci maloměsta s atmosférou jistě nepohrdnou odpočinkem právě zde.

S ním či bez něj pokračujeme dále po cyklotrase číslo 2040 směrem na Struhaře. Ta se s námi nemazlí a vytrvale stoupá až za zmiňovanou vísku. Ani tady se odpočinku nedočkáme, protože odbočujeme na cyklotrasu 2147 na Nechanice. Ty leží téměř na samém vrcholu kopce Hromadnice, jehož 616 metrů nadmořské výšky dává tušit, že sem se zadarmo na kole nedostanete. Odměnou mohou být krásné výhledy západním směrem, pro které nemusíte ani odbočit z cesty.

Rozhledna Na Skále

Rozhledna Na Skále

Za Nechanicemi opouštíme silnici a držíme se nejprve červené turistické značky a později zpevněné cesty, která nás dovede k pruhům žluté barvy. To už ale zase stoupáme. Není se co divit – za chvíli stojíme v Železném Újezdě. Komu by nestačily výhledy na Třemšínské Brdy přímo z cesty, může se vydat k rozhledně nad vesnicí a poučit se, studiem informačních panelů Naučné stezky Železný Újezd.

Odsud si užijeme sjezd do Nových Mitrovic, kam nás zavede cyklotrasa číslo 2039. Dominantu obce tvoří barokní kostel sv. Jana Nepomuckého. Bez zajímavosti není ani jméno zdejšího rodáka, spisovatele a vlastence Josefa Lindy, jehož jméno je v gymnaziálních učebnicích spojováno s autorstvím Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského. Od roku 2011 je k jeho osobě v Nových Mitrovicích umístěn informační panel.

Naším dalším cílem jsou Planiny. Můžeme k nim stoupat rovnou od Mítovského potoka po cyklotrase číslo 2147 nebo si cestu prodloužit přes Mítov a Hořehledy (cyklotrasa číslo 2039 a na kraji Hořehled odbočit na zelenou trasu KČT). Delší trasa nás provede vesničkou Mítov s několika roubenými domy a hlubokými lesy tajemné hory Kokšín. Závěrečné stoupání po lesní cestě je pak odměnou pro ducha, oči či jinou tělesnou část, kterou vnímáte krásu lesa, a naopak trestem pro nohy dupající do pedálů.

Ať už si vyberete kteroukoli trasu, další obcí budou Planiny. Vesnice uprostřed pastvin ve mně vždy vyvolá vzpomínky na pošumaví. Sjezd k Bradavě zase připomíná následující ostré stoupání do Borovna, které je sice krátké, ale o to ostřejší. A podobné je to i se sjezdem do Číčova následným výjezdem k místnímu JZD s bioplynovou stanicí.

Zbytky hradu Homberka

Zbytky hradu Homberka

Cyklotrasa číslo 2147 nás provází i obcí Vísky, kde jsme dnes již podruhé. Tentokrát však neodbočujeme vpravo na Trokavec, ale pokračujeme po hlavní směrem na Rokycany. Za Vískami můžeme ještě uhnout vlevo do polí, kam směřuje šipka s nápisem Homberk. Ze starého hradu toho mnoho nezůstalo, ale kraj lesa, na němž stojí, může poskytnout příjemný stín k odpočinku.

Pozitivem je, že už nás čeká převážně sjezd. Po silnici nedorazíme až do Příkosic, ale před železničním přejezdem odbočujeme vpravo na Štítov. Hned za ním (u křížku) opouštíme asfaltku i cyklotrasu 2154, která nás doprovázela jen několik stovek metrů, a po polní cestě dojedeme do Myti. Pod námi se otevírá výhled na Skořice i bývalou střelnici na Kolvíně a nás už čeká jenom sjezd do Mirošova a návrat k vlakové stanici, odkud jsme ráno vyráželi.

 

Mapa (trasa ze zobrazí po kliknutí na tlačítko Zobrazit na Mapy.cz ve spodní části mapy):

Mohlo by se Vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *